Školní výlet do Omic a Tetčic: společně a v přírodě

Na konci května jsme s 8. D a kolegyní Hronovou vydali na školní výlet, jehož hlavním cílem nebylo nachodit co nejvíce kilometrů, ale zastavit se, nadechnout se a být chvíli spolu mimo školní lavice.

Cesta vlakem do Omic

Ráno jsme vyrazili z Brna vlakem do Omic. Už samotná cesta byla příjemnou změnou – žáci měli prostor si povídat, sdílet zážitky a naladit se na společný den. Vlakové cestování má své kouzlo: zpomaluje, otevírá prostor pro rozhovor a vytváří pocit, že jsme na cestě někam společně, ne každý sám.

Pěší trasa krásnou přírodou

Z Omic jsme se vydali pěšky směrem do Tetčic. Trasa vedla lesem a kolem potoka. Cestou jsme zařadili několik krátkých všímavých zastavení – tichý moment, kdy jsme jen poslouchali zvuky lesa, vnímali vůni jehličí nebo sledovali, jak světlo prosvítá mezi větvemi.

Pohledem paní kolegyně Hronové:

„Žáci měli možnost nejen pozorovat ale i tak trochu ochutnat (díky medvědímu česneku) krásu přírody v tomto okolí. Cestou z Omic do Tetčic jsme také nahlédli do přírodní rezervace Omická bažinka, která skrývala nespočet bezobratlých živočichů a obojživelníků. Celou cestu jak žáky, tak ani nás učitele neopouštěla dobrá nálada. Výlet jsme zakončili na pozitivní notě, kdy jsme se před nástupem do vlaku zpět do Brna občerstvili a nasávali poslední chvíle pěkného výletu.“

Tyto drobné aktivity pomáhají žákům rozvíjet schopnost soustředění, klidu a uvědomění si přítomného okamžiku.

Leaser game a putování mezi kapkami deště

Na začátku června jsme s 8. D a kolegyní Kotyzovou se vydali na Leaser game a procházku po historickém centru města Brna.

Po společné hře jsme se vydali na procházku centrem Brna, kde nás po cestě doprovázely jen občasné kapky deště. I přes proměnlivé počasí panovala příjemná nálada a děti si společně strávený čas užily. Výlet se vydařil a přinesl mnoho hezkých zážitků i příležitostí k neformálním rozhovorům a společným chvílím.

Společný čas, který třídu posiluje

Naše výlety byly o společném prožívání. Osmá třída je období plné změn – osobních, vztahových i školních. O to důležitější je vytvářet příležitosti, kde mohou žáci spolupracovat, povídat si, smát se a být spolu jinak než ve školních lavicích.

Cestou vzniklo mnoho drobných momentů, které třídu přirozeně stmelují: někdo pomohl s batohem, jiný počkal na pomalejšího spolužáka, další se spontánně pustili do společné hry. Právě tyto situace jsou základem pro rozvoj empatie, komunikace a týmovosti.

 Závěrem

Byly to dny, které připomněly, že někdy stačí málo: vyrazit ven, být spolu a dovolit si na chvíli zpomalit. A právě takové chvíle často přinášejí největší hodnotu.

Mgr. Květa Matuštíková