Po stopách historie: Deváťáci ze ZŠ Vejrostova se vydali do Osvětimi

V rámci výuky dějepisu v devátém ročníku ZŠ se žáci seznamují s moderními dějinami. K nejvýznamnějším z probíraných témat pak bez pochyby patří druhá světová válka a v rámci ní rovněž tematika holokaustu. V hodinách dějepisu se na nejrůznějších příkladech žákům snažíme přiblížit dobu, která je vzdálená jen několik desetiletí, přesto je dnes již mnohdy vnímána jako něco dávného a jsme od ní odosobněni. Snažíme se žákům předat co nejucelenější dojem o těchto událostech, avšak nemůžeme je věrně přenést do atmosféry té doby. Proto jsme se rozhodli obnovit tradici exkurzí do Polska, do bývalého koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau.
Ve středu 11. 2. jsme se tedy s celkem 54 deváťáky vydali na jednodenní výlet po stopách jedné z nejtemnějších událostí, kterou v rámci výuky probíráme. Navštívili jsme nejdříve muzeum v budovách bývalého koncentračního tábora a seznámili se s osudy některých vězňů, o nichž nám vyprávěla paní průvodkyně. Prohlédli jsme si dobové fotografie míst i vězňů, řadu artefaktů, rekonstrukce místností, ale i reálná místa, jako jsou plynové komory nebo popraviště. Po přesunu do Březinky jsme se pak blíže dozvěděli o podmínkách, ve kterých vězni přežívali, a přestože jsme měli velmi hezké počasí, na vlastní kůži jsme pocítili, jak nepříjemný je na tomto místě vítr, a jen stěží jsme si dokázali představit, že bychom se zde nacházeli o 80 let dříve. A jaké dojmy z této exkurze mají naši deváťáci? Působilo to smutně, ale paní průvodkyně mluvila zajímavě. Myslím, že by se tam měl každý alespoň jednou podívat. Na některých místech to působilo hrozně a nekomfortně. Výlet jsem si ale moc užila.Bylo to divný, chodit místy, kde předtím trpělo tolik lidí. Nejhůř mi bylo v plynové komoře, byl tam cítit chlad, úzko a strach.Myslím si, že by tam měl jet každý. Až tam každý zjistí, jaký to je a jak moc trpěli, že každého přejde chuť si z toho dělat legraci. Velmi nás těší velký zájem, který naši žáci o tuto exkurzi a tematiku projevili, a doufáme, že i v dalších letech je budou jejich mladší spolužáci následovat.

Mgr. Veronika Macíková